Doba postní je přípravou na prožití velikonoc. Začíná popeleční středou a končí odpoledne na Zelený čtvrtek, kdy začíná Velikonoční triduum (třídenní), které je hranicí mezi dobou postní a velikonoční.
Dříve začínal čtyřicetidenní půst na 1. neděli postní. Protože však křesťané nikdy nepočítali neděli jako postní den, byly před tuto neděli brzy přidány další čtyři dny. Jako začátek postního období je tak označována středa a je o ní udělován popelec, od něhož má název "popeleční". Obřad s popelcem je svátostina na znamení ochoty obrátit se od hříchu k pokání a k životu v lásce podle pravdy. Pravé obrácení vrací radost.
Liturgie postní doby nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti, sebeovládání, kajícnosti a ke smírnému odčiňování hříchů.
Postní doba trvá čtyřicet dní. Než v neděli po prvním jarním úplňku přijdou Velikonoce, chtějí se křesťané dobře připravit. Mívají mezi sebou i někoho, kdo teprve nedávno poznal Ježíše a bude o Velikonocích pokřtěn, a pomáhají mu. Všichni společně hledají, co je v životě opravdu důležité: přátelství s Ježíšem a také s druhými lidmi.
Víš čím takové přátelství roste? Aby měli nesobecké a poctivé srdce a aby je nic nerozptylovalo, žijí těch čtyřicet dní střídmě. Ledacos načas odkládají: třeba zábavu u televize a kino, vyvařování dobrého jídla nebo kávu a cigarety, různé oslavy, výpravy za nakupováním. Říká se tomu půst. Vrací lidským srdcím prostotu a radost. Také Ježíš se postil. Evangelia popisují, jak žil ve veliké skromnosti čtyřicet dní na poušti. Teprve pak vyšel, aby se setkával s lidmi a vyprávěl jim o svém Otci.
