Pastýřský list na rozloučenou při odchodu na svatovojtěšský stolec

Drazí přátelé, moji diecézáni,
naposledy vás dnes na Pondělí velikonoční oslovuji, vás, kteří oslavujete největší svátky křesťanstva, Veliko-noce.
Milí spolubratři kněží, jáhni, řeholníci a řeholnice, sestry a bratři v Kristu, velikonoční slavnost je po dva-nácti letech chvílí, kdy – na rozdíl od mých prvních slov v naší katedrále: „Přicházím k vám se slovy: rodák se vra-cí,“ – musím říci: „S Bohem a díky.“ Říkám ta slova s nos-talgií i s dojetím. Díky za dvanáct let společné práce na svatoklimentské vinici Páně.
Děkuji otci arcibiskupovi Karlovi za jeho přijetí, spolu-práci a pomoc, především v prvních letech mé služby, kdy mu jeho fyzické síly dovolovaly plně se účastnit bis-kupské služby. Děkuji otci biskupovi Josefovi, oběma bývalým generálním vikářům, všem kněžím a jáhnům, ale i celému královskému kněžstvu Božího lidu od nejstarších po nejmenší. Děkuji za vaše modlitby, obětavou podporu, za vaše připomínky a někdy i oprávněnou kritiku, která mně i vám pomáhala, abychom překonávali překážky, které se staví do cesty k Božímu království. Velké a odvážné plány, s kterými jste na počátku spolu s arcibiskupem Karlem začali obnovu diecéze po půlstoleté devastaci způsobené totalitními režimy minulého století, se nám podařilo téměř splnit. Druhou etapu, kterou jsme zahájili v minulém roce, věřím, že dokončíte s mým nástupcem, za kterého se společně modlíme. Děkuji za vaši spolupráci při realizaci sedmiletého pastoračního programu a odcházím s radostí nad úspěšným rokem Eucharistie, katecheze, Bible, či jubilejním 700. výročím katedrály Svatého Ducha a obnovou mariánských poutních míst, kdy připomínkou této obnovy je i znovuumístění patronky naší diecéze Panny Marie Kladské do naší svatodušní katedrály.
Za tuto dobu jsem měl možnost poznat život ve vel-kých živých farnostech naší diecéze, opravdu usilovnou práci jak na poli katecheze, tak i v rámci preevangeliza-ce. Především v postní době jsem se seznamoval s živo-tem v malých farnostech a byl jsem překvapen jejich obětavostí a hloubkou jejich víry. Před Bohem žádná farnost není ani malá, ani velká, mírou je intenzita du-chovního života a nadšené práce pro Boží království.
Loučím se, ale neztrácím zájem o vás, o vaši práci, sta-rosti a bolesti. Tak jako při svém příchodu bych rád zdů-raznil význam a nezastupitelnost dobré křesťanské rodi-ny, která je místem lidského bezpečí a důvěry, první ško-lou do života. Prosím vás, nezapomeňte, že dar nového života – děti jsou vaší budoucností, budoucností církve a našeho národa. Důležitost rodiny se nezmenšuje, nao-pak její význam a potřeba vystupuje stále víc a více do popředí. Současná krize je také důsledkem rozpadu ro-diny, která přestala plnit své poslání. Bez opravdové lás-ky, manželské věrnosti, opravdové výchovy dětí nemůže z této krize naše společnost najít východisko. Především vás, matky, prosím, na vás záleží, jaká bude náboženská, ale i lidská formace nové generace. Tím nepopírám úlo-hu otců. Vás prosím, buďte skutečně muži, kteří mají odvahu hájit rodinný krb, etické i náboženské hodnoty, a to jak ve společnosti, tak ve veřejném životě.
Můj dík patří vám, kteří se věnujete práci s mládeží, která je tak důležitá. Vás mladé muže i dívky prosím, abyste měli odvahu přijmout Boží volání, aby diecéze a církev v naší zemi měla dostatek duchovních povolání, kněží, řeholníků a řeholnic. Současná skandalizace církve, která vyrůstá z poznání o absolutní náročnosti duchovní služby, směřuje k odstranění velkého daru, kterým je zasvěcení celého života Bohu. Mezinárodně koordinovaný průzkum, kterým se zabývají sdělovací prostředky, má však také i jiný podtext. Je to nalomení důvěry k církvi a rovněž tak vytlačení církve z oblasti školství a výchovy. Jedná se také o finanční prostředky a dary a rovněž o státní finanční podpory, které směřují do těchto institucí. Velmi často také je zde úsilí získat finanční odškodnění ze strany těch, jak ukazují soudní procesy, kteří zneužiti nebyli. Často se jedná až o 90 % případů. Celibát není ani příčinou pedofilie, ani homosexuálního chování. Zneužití, o kterém se často hovoří, má své místo zvláště v rozpadlých rodinách, v institucích, kde se pracuje především v oblasti výchovy delikventní mládeže. Nebudeme popírat, že k řadě selhání duchovních došlo v období sexuální revoluce v 60. – 70. letech minulého století. Většina těch, kteří selhali, opustili svá povolání. Jistě bylo také chybou, že církev nepostupovala důsledněji v duchu evangelia (Mt 18,7 ČJB), jak nám to připomněl na konci svého života Jan Pavel II. Tak jako manželská nevěra nemůže vést ke zrušení manželství a rodiny, tak ani selhání zlomku duchovních osob nemůže vést k tomu, abychom rezignovali z velikosti a krásy kněžského a řeholního povolání. Totéž platí o učitelích a vychovatelích a nikdo z nás nepochybuje o vznešeném a krásném poslání, které vykonávají pedagogové a vychovatelé.
Na vás, na mladou generaci, se obracím s prosbou, mějte odvahu a chuť studovat! Doma i v zahraničí. Při-jměte výzvu, kterou je poslání učitele, zdravotní sestry či zdravotníka, tato povolání ve společnosti a církvi chybí. Krize, ve které se nalézá manželství a rodina je především krizí skutečné lásky. Mějte odvahu říci své ANO tomu, koho máte rádi a s celou vážností řekněte ANO až do smrti. „Ano, až do smrti“, to je podstata lásky, která neopustí, která nezradí, která neuteče. Společnost, ale často i církev dluží vám, matkám a otcům, pevnější a opravdovější podporu. Je nutné, abychom společně vyžadovali od našich zákonodárců takové zákony, které podpoří rodinu, budou především pomáhat mladým manželům a jejich dětem. To není jen v zájmu církve jako takové, je to v zájmu celé společnosti, v zájmu celého lidstva.
Můj pozdrav a dík patří vám seniorům, zvláště vám, kteří na lůžku bolesti a nemoci v modlitbě prosíte za své děti, vnoučata, prosíte za církev a její kněze.
S hrdostí a vděčností hledím na práci Diecézní katolic-ké charity, která v oblasti hospicového hnutí a péče o nemocné s roztroušenou sklerózou udává tón moderní charitní péči v celé naší vlasti. Můj dík patří oblastním i farním charitám za pečovatelskou službu, starost o mat-ky a děti, jako i o ty, kteří ztratili střechu nad hlavou. Dí-ky vám, tříkrálovým koledníčkům, moje „královská veli-čenstva“. Loučím se, ale mé srdce je naplněno vděčností, že jsem zde, v tom krásném koutě severovýchodních Čech mohl být vaším biskupem, že jsem dvanáct let mohl prožít ve svém krásném rodném městě. Můj dík patří samosprávě našich měst a obcí. Děkuji za podporu a spolupráci institucím a složkám veřejného života, za opravdové porozumění a přátelství.
Můj dík patří i křesťanům ostatních církví a všem hle-dajícím pravdu a krásu. Díky za toto velké společenství Bohem požehnané, za svatodušní požehnání života první katedrály Svatého Ducha na světě.
Zůstávejte s Bohem! Váš † biskup Dominik