Kázání na Vigilii Zmrtvýchvstání Páně
Obraz – dlouhá hraniční zeď, nad kterou vane vítr a odnáší s sebou písek – je to silný vítr. Za tou zdí je jakýsi hrob a z toho hrobu se začala stávat kostra. A vítr vanul.
Na mysl mi přišla slova proroka Ezechiela: „Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Ez 37,12
Ano, vy jste můj lid – tak jako to udělal s Ježíšem, tak Duch Svatý chce vzkřísit každého z nás a chce, aby náš hrob byl místem života a ne smrti! A Pán chce z našeho hrobu smrti udělat hrob života. To chce udělat Pán.
Není to rétorická osoba, není to elektronický obraz. Je to skutečnost. Místo, ze kterého zaznívá jásot radosti. Jako s Ježíšem – hrob – místo smrti se stalo místem prvního hlásání – ne ze strany člověka, ale ze strany Boží. První, kdo to ohlásil, nebyl člověk, ale anděl, můžeme říci - Bůh. Ten kdo může vstát z mrtvých je jenom Bůh, ne člověk. A tak náš dům, náš život, náš hrob musí být místem, kde Bůh ohlašuje radostnou zvěst. To chceme nechat Pána, aby dnes dělal. A modlitbu – tu vede Pán – Vzkříšený.
Mk 16 kap. – Toto slovo je uskutečněním jednoho proroctví u Ez 37,12-14: „Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův."
To je to samé slovo. Jestliže v Ez 37 je ohlášení toho, co Pán chce udělat, v Mk 16 je uskutečnění toho všeho. V Ez je ohlášení – Pán vzkřísí každého člověka a přivede nás do své země. Pán nám dá znovu ožít. Udělá něco, co pro člověka není možné udělat – dát nový život. To může udělat jenom Bůh. Jestliže v Ez je to ohlášeno, v Mk 16 je to uskutečněno.
Nikde venku – ale uvnitř hrobu začíná hlásání nového života. Bůh opravdu dává svým lidem svou zemi. Když anděl říká – běžte do Galileje, tam ho uvidíte. Galilea je zemí - znamením společenství s Bohem.
Co Pán chce s námi dnes učinit? Co vidíme?
Tři ženy – mají svůj plán. Maria, Marie Jakubova a Salome. Tyto tři ženy mají velmi jasný plán. Nejen že mají plán, ale mají i prostředky, jak ten plán zrealizovat. Jsou to inteligentní ženy. Nečekají někde na kraji, ví, co chtějí. Mají plán.
Jaký je to plán? – nabalzamovat tělo Ježíše – mají oleje, aby je vylily na Ježíšovo tělo. Mají strategii, dřív než vyjde slunce – jdou ke hrobu. Chtějí nabalzamovat Ježíšovo tělo.
Mají problém – jediný problém – (kolikrát máme jen jeden problém???) - v tomto plánu je jediný problém – kdo nám odvalí kámen…
Já se ptám – jaký plán měly tyto ženy? Plán smrti. Chtějí, aby Ježíš zůstal stále takový – mrtvý – trochu ho navoní, ale mrtvý. Mají pěkný plán, jak ho uskutečnit – plán smrti. Ony viděly Ježíšovo tělo, viděly ho mrtvého a tak ho chtěly uchovat. Nedělaly nic špatného. Je to dobré dílo! Ale není Božím plánem – nabalzamovat Ježíše – není to žádná mumie faraóna. Mají strach z toho, že ho ztratí. Ale to nebyl Boží plán. V ženách nebyl plná života. Byly to ženy, které pobývaly s Ježíšem, které ho upřímně milovaly, sloužili a následovaly ho, toužili po něm, ale neuvěřili mu. Nevěřily těm slovům, která říkal: „Třetího dne vstanu z mrtvých“. A andělé jim to připomínají.
Jsme často takoví, jako tyto ženy – máme svůj plán – dobrý, pěkný, ale je to plán smrti. Není v tom víra v život. Chceme nabalzamovat Ježíše – církev – ale to není Božím plánem. Ženám chyběla myšlenka Boží všemohoucnosti. Problémem byl kámen. Nemyslely na to, že Bůh může ten kámen odvalit – jejich otázka zněla: „Kdo nám odvalí ten kámen?“
Není zde místo pro všemohoucnost Boha. Vše musí probíhat podle logiky.
Ez 37,11: "Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: »Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.«
- to jsou ty ženy – není tam možnost. Jsem mrtvý. A jako mrtvý se musím i chovat. V těchto ženách můžeme vidět svou vlastní fotografii. Nejsme povoláni k tomu, abychom balzamovali Ježíšovo tělo. Nechci to! Ale bohužel jsme takoví. Jsme s Ježíšem, ale nepamatujeme na Jeho slova. Nevěříme tomu, že On je všemohoucí a může změnit smrt v život.
V příběhu těchto žen není místo pro Boha. Je zde místo pro „kámen“ – kámen – KÁMEN! Čím blíž byly u hrobu, tím větší kámen – problém – byl.
Velmi často my křesťané balzamujeme církev. Jsme dobří, šikovní, máme plány, olej, prostředky, strategie, i problémy. Objekt – cíl: udržet to Kristovo tělo mrtvé. Není v tomto plánu místo pro Boha. Není zde naděje. To je smutné. Jak se namáháme proto, abychom tento plán uskutečnili! Proto, abychom nabalzamovali Ježíše. Ne!
Naše povolání není udržovat. Naším povoláním je ŽÍT!!!
Ve všem, co děláme, musíme nechat místo na Boží zásah! To je důležité. V mém osobním životě i v životě církve.
První věcí, kterou máme dělat, je vidět realitu – ale Božíma očima. Ženy se dívaly – kámen tam nebyl – Bůh připravil cestu. Vidí, že Bůh už připravil cestu. Není pravda, že je lid současnosti nezralý.
Věřím-li, zralost dokáže Bůh sám – On odvalí kámen, ne já! Jestliže Bůh zasáhl, tak lid není nezralý, je připraven! Jsme to my, kdo jsme nezralí, pokud se díváme jako ženy a nedáváme Bohu možnost, aby mohl zasáhnout. Pravý problém spočívá v tom, jak Ho vidíme.
Kámen byl odvalen. Buď to slovo platí jen pro Ježíše, anebo platí pro všechny. Evangelium bylo napsáno pro všechny! Ženy se dívaly. Kdybychom se dívali na realitu Božíma očima, jednali bychom jinak. Problém je v nás. V našem pohledu víry.
Věř tomu, že dnes je jiný den! A bude jiný! Ale musíš tomu věřit – dívej se lépe! Mysli na Boží všemohoucnost!
Nebojte se! Je slovo anděla. První slovo, které říká. Je-li Tvůj život jako hrob, Tvoje rodina jako hrob, Tvůj dům nebo život jako hrob, je-li Tvoje církev hrobem – neboj se! Vstup!!! Už není doba, abychom měli strach! Teď je doba vzkříšení! Je čas k tomu abychom hledali Ježíše vzkříšeného a ne ukřižovaného!
Mk 16,6: „Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde.“
Je doba k tomu, abychom hledali vzkříšeného. A v hrobě, začíná doba radosti. A co říká anděl? „Běžte!!!“ nesmíte se zastavit zde!
