Smiřte se s Bohem!

 

     Tato Pavlova výzva platí jen pro křesťany. (2 Kor 5,20). Smiřte se s Bohem, jaký se projevuje, i když mu nerozumíte. V islámu to není třeba. Tam Alláha chápou bez problémů. Je nadřazený, k lidem nepřichází; dal jim dost a slibuje víc. Padají na tvář, žádný se ani neodváží ptát se, proč se to nebo ono děje. Alláh je přece suverén, Bůh takový má být!

     Židé se smířili s čekáním . Stálý advent, dokud nepřijde Mesiáš. Čekání je dobou zkoušky jejich věrnosti Smlouvě. Adónáj je Bůh žárlivý a přísný. Takový má Bůh přece být! Dělá si, co chce, tak je to správné a pochopitelné.

     Ale ten Bůh náš!!! Přišel na svět jako nemluvně kdesi v Zapadákově, tesař, vyhledávající ztroskotané existence, neměl, kde by hlavu sklonil. Prosil, žadonil o porozumění, o lásku! Bůh! Nepochopitelné! Neuměl žít bez lidí, kteří ho využívali, pomlouvali, zklamali. Marně je důrazně varoval. Skončil na popravišti před lhostejným posmívajícím se davem. Co s takovým Bohem, narozeným v korytě pro žrádlo a popraveným na kříži? Co s Bohem, vydaným do rukou lidí za živa i v Eucharistii dodnes? Svět jde svou cestou, ne Jeho – a On nic! Mlčí k Osvětimi, k zemětřesením, k hladovým dětem… Smiřte se s tímto nepochopitelným Bohem, bezmocným přesto, že ho věrní bez oddechu upozorňují: Jsi přece všemohoucí!!! Smiřte se s Bohem; kdybyste ho pochopili, nebyl by to Bůh. Počkejte – náš advent se naplní – a to pak bude překvapení!