Poslední zvonění

 

     Před 400 lety zemřel v Číně Mateo Ricci, misionář z Tovaryšstva Ježíšova. Proč se na něho letos vzpomínalo dokonce i v Pekingu, a to i na státní úrovni? Tento kněz přišel totiž do Číny kázat Krista v rouchu buddhistických mnichů a mši sloužil v čínštině. Jak jen mohl, připodobnil se zdejší kultuře. Teprve teď to umíme ocenit. Ani dnes není jiné cesty. Je to totiž cesta, kterou šel k lidem Kristus. „Připodobnil se ve všem kromě hříchu. Nic nelpěl na své vznešenosti, sám sebe se zřekl, ponížil se a byl jako každý jiný člověk.“ (Srv. Fil. 2,6-8). Mnoho kněží i biskupů se v době totality stalo podobnými obyčejným lidem. Na vojně  (v PTP), ve vězení, v továrnách, v dolech či na stavbách na nich navenek nikdo nepoznal vznešenost kněžství. Ze všeho biskupského zlata zůstala některým           (s prominutím) jen zlatá žíla a byli rádi, když je kdokoliv ošetřil. Přiblížit se a připodobnit se kdysi usiloval i profesor Ratzinger. Uchovávám fotografii, kde slouží studentům mši v obleku a kravatě, bez štoly i alby. Já bych ho rád i dnes aspoň jednou viděl, an sedí ve vatikánských zahradách v rozhalence. Stejně tak naše biskupy, třeba někdy v kraťasech a tričku, bez jejich kolárků a řetízků.

     Být blízko lidem jako Ricci Číňanům a Kristus Židům. Nelpět na své vznešenosti, být jako každý jiný člověk, skoncovat s okázalou vyděleností kleriků. Těším se na papeže, který přiletí do sekularizovaného Holandska v obleku a kravatě – a vyrazí jim to dech! Tak málo by stačilo – nebo je to mnoho? Jistě se mnou nesouhlasí „skalní“ katolíci. Jsou však jen dvě možnosti: otevřít se světu nakolik je možno nebo se zavřít za hradbami jistot. Co je riskantnější? Co je bezpečnější? Co je „Kristovské“? Odvážný Mateo Ricci dopadl špatně – (ti „skalní“!!!), stejně i Kristus. Jen ten však, „kdo se vydá, nalezne život“ – (Mk 8,35 – Jan 12,25). Proto odvahu, důstojní pánové, ne obavu! A pozor na dlouhé řízy! (Mk 12, 38-40).