Pomníček

 

Za totality byli tzv. církevní tajemníci dohlížiteli nad církvemi, přímo řízeni tajnou policií. Na podzim roku 1969 jsem měl velké potíže s krajským církevním tajemníkem v Hradci Králové při nástupu do diecéze. Tím víc mne překvapilo vlídné uvítání okresní církevní tajemnice v Trutnově. Paní Jana Kvapilová, dáma v nejlepších letech, mi hned sdělila, které fary nemusím navštěvovat – cenná to informace v době, kdy nikdo nikomu nemohl věřit.

     Před 1. májem roku 1970 se ozvala, že by slavila se mnou. Seděli jsme v kavárně a pozorovali průvod. Bylo to vlastně loučení. Krátce nato byla odvolána z funkce. Tato vzdělaná marxistka, zapálená pro „nový svět“, trpěla nejen invazí vojsk r. 1968, ale stalinismem vůbec. Soudruzi se jí vyhýbali. Žila pak osamoceně svůj důchod v chalupě „za komínem“. Tam jsme ji navštěvovali, zvláště místní administrátor P. František John. Zajímala se o lidské osudy a cesty bývalých levičáků, např. Jaroslava Seiferta, který jezdil na faru v Činěvsi. Synové národního umělce a člena ÚV KSČ Františka Halase, básníka, ji udivovali a chtěla o nich něco vědět. Jan i František totiž skončili v Církvi a Františka jsem často vídával u Reynků v Petrkově. Paní Kvapilová nám zase vyprávěla o Stalinovu nástupci Malenkovovi, který skončil jako kostelník v cerkvi a kajícník na kolenou před ikonostasem. Bývalá církevní tajemnice byla zvědavá i na to, co se děje na blízkém „Hrádečku“, kde se formovala „alternativní“ politika a kde se to hemžilo tajnými policisty. Byla by ráda poznala i Václava Havla.

     Až po letech, kdy jsem už sloužil v Rychnově nad Kněžnou, jsem se dověděl, jak zemřela. U P. Johna složila životní zpověď, Stůl Páně a Evangelium jí pomáhalo v uzrávání k závěru života. Dnes na místě její chalupy stojí moderní rezidence. Chodívám procházkou na Dvoračky a vzpomínám na paní Janu Kvapilovou a její hledání i konečné nalezení smyslu života a pravdy věčné.