Láska mluví jinak

V Janově evangeliu Ježíš říká: Duch vás bude učit všemu, uvede vás
do celé pravdy, teď byste to nemohli unést. Překotně se mění svět i lidé.
Roste jejich vzdělanost a náročnost. Zdá se proto, že v posledních sto
letech mluví Duch v církvi důrazněji. Nová teologie přináší hlubší
pohled na pravdy víry a lépe je formuluje. Církev za to na koncilu
v minulém století děkovala. Ale v její terminologii se to u nás
projevilo minimálně.

Kristus stále "sestupuje do pekel", jeho krev stále "tiší Boží hněv",
všichni svatí se musejí přimlouvat u "nedůtklivého" Boha, stále se
čeká na vzkříšení v hrobech (viz pohřební liturgie). Tisíc let se
nemění znění šesti základních pravd. Ty bych (ne)směle formuloval
takto:

Jediný původce všeho, co je, se nazývá Bůh.
Z evangelií víme, že je nejvýš shovívavý.
Bůh je Bytí, Poznání a Radost. Dle Krista: Otec, Syn a Duch.
Syn - Logos - se stal člověkem, aby nám představil Otce, ukázal cestu
k němu - a stálo ho to život.
Kristus nás ubezpečil, že člověk je nesmrtelný.
Bez lásky ke Kristu a k člověku není oslavení, ale zoufalství na věky.

Volá se po nové evangelizaci, naříká se, že nám lidé nerozumí. Ale
stále jsme jen "vykoupeni" a "spaseni". Slova jako "osvobození"
(takový je význam jména Jehošuah), povýšení či oslavení nejsou slyšet.
Máme strach, že by to někdo nemohl unést? Ale ten "někdo" na to právě
čeká! Máme mnohem dychtivější posluchačstvo, než vůbec tušíme. A když
nic hutného neuslyší, už nepřijde. Vždyť náš slovník se takřka za 800
let nezměnil! To si "základna" nezasluhuje. Na novém si pochutnává
úzká skupina vyvolených a my dole máme pokrm z konzervy.

Český sněm neuměl vyměnit ani jedno zastaralé slovo. Mají pánové
strach, neunesou zodpovědnost? Když někdo nerozumí novému, prohlásí to
za blud. Chybí také temperament; kazatelé uspávají starými frázemi.

Papež Pius XII. řekl kdysi Jánovi Dieškovi: Běž domů a pohybuj tam
stojatými vodami! Na tuto papežovu větu myslívám teď stále častěji.