Čekání na...biskupa

 

     Čekáme na něho v Hradci Králové už dost dlouho. Možná si myslíme, že NÁM by to hledání tak dlouho netrvalo. Jenže to by nebylo tak napínavé. A bylo by to bez tajnůstkářství, dohadů a klepů? Kdo přijde? Bude to osobnost úrovně Kordače, Berana, nebo ještě žijícího polského Nossola? Podle koncilní konstituce o církví čl. 27 „vykonává biskup moc jménem Kristovým. Jeho moc je vlastní, řádná a přímá. Její vykonávání řídí papež. Biskup nesmí být považován za pouhého zástupce papeže, protože – jak už bylo řečeno – má svou vlastní moc a je v úplném slova smyslu představeným lidu, který vede.“ Je totiž přímým nástupcem apoštolů. Je spolupracovníkem papeže. Není tedy vůbec pouhým úslužným úředníkem papežské kurie ani úlisným dvořanem Jeho Svatosti. Proto se nebude vymlouvat na vrchnost, nebude jen příjemcem rozkazů shora. Nebude to člověk léta toužící po mitře (nemoc zvaná „mitrosis“). Nezavede dvorní ceremoniel ani absolutní vládu. Doufám, že si nový biskup uvědomí, kolik jeho diecezánů trpí suverenitou některých farářů a jejich protichůdnými, nejen teologickými, názory a „zásadami“. Měli by ho zajímat zvláště ti pánové, kteří ho zastupují na vikariátech. Nevyužívají svou autoritu. Mnozí ani nevědí, co se děje 3 km od nich. A vědí-li, hrají mrtvého brouka. Mám s tím zkušenost 41 roků, co jsem v diecézi.

     Biskup je zosobněné Kristovo „JÁ“ mezi námi. Ale také Achillova pata církve. „Jsem někdy v pokušení zoufat si nad svými neschopnostmi, slabostmi, ubohostmi, těžkostmi, překážkami, nad svou únavou ze života.“ (Kardinál Schönborn). „Myslím, že my biskupové bychom udělali lépe, kdybychom měli méně různých setkání a častěji byli ve zpovědnici.“ K tomu kolínský kardinál Meisner: „Ptám se, zda nechce Duch sv. jinou podobu církve: méně klerikální a prostého zevnějšku…“

     „Pane, tam jsou šťastni tvoji věrní, kde takové sluhy máš. Ty se jim v nich dáváš…v nich my tebe přijímáme.“ (Nešpory o duchovních pastýřích).

     Budeme zvědaví…