Pastýři to mají snažší

     Čtu knihu, velkou jako cihla: „Intelektuál ve dvacátém století“. Chudáci, mají to ti intelektuálové složité; nezávidím jim. Více dostali, více se od nich žádá. Je jich potřeba. Vzdělanců houfně přibývá a my, prostí pastýři, neumíme na vše správně odpovědět. Oni pak jdou mimo nás… Pastýři jednoduše před jeslemi poklekli. Mudrcům to trvalo déle, přišli později, ale stálo to za to. Znali židovské knihy a vážili cestu: pudilo je to. Lao-ce, Platón, Aristoteles, tři mudrci, by jistě také rádi přišli, ale oni Tóru znát nemohli, narodili se dřív. Ale generace pozdějších intelektuálů už byla zaujata, ba uchvácena evangeliem tak, že  nám zanechali nejstarší svátek našeho kalendáře: Bůh promluvil osobně! A o sobě! A k nám! Svátek „Zjevení Páně“ dnes… Abychom i my, prostí pastýři, z toho také něco měli, dala nám Církev k tomu tři postavy: Kašpara, Melichara a Baltazara. Můžeme u nich zůstat, můžeme od nich začít. Začít na cestě k Duchu.