Bylo by nás víc...

     Viděl jsem v novinách dva mnichy ze dvou poloprázdných klášterů před Rubensovým obrazem. Ani se neusmívali nad znovunabytým majetkem. Jiní se o majetek dokonce soudí… „Tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť!“ (Mt 5, 40) radí jim jejich Mistr. (Sic!). Asi jsem starý snílek. V duchu vidím řadu prázdných i skoroprázdných klášterů, ale místo cenných soch a obrazů tam chci lidi! Desetitisíce křesťanů v Asii žijí kdesi na poušti pod plachtami bez jídla a vody. I kdyby u  nás na zemi spávat měli, byl by to pro ně luxus. Asiaté jsou pilní: pracovali by v restitučních lesích, lukách a polích jen za trochu jídla. Jak bychom je tu potřebovali! Ukázali nám, že je jim dražší víra než domov a vlast. Připomínali by nám evangelium: „Hladověl jsem a dali jste mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mne…“ (Mt 25, 35). A bylo by nás víc…

     Asi jsem starý snílek….