Pouť a voda

     Moji známí na Moravě se hněvají, že papež František nechce přijet na velehradskou pouť. Chudák papež! Má jezdit po poutích, zatímco ho doma čeká spousta neodkladné práce: staletí se v církvi nic moc neměnilo. A jen těžko se bude měnit… Vždyť Kristus musel umřít, pokud chtěl věci změnit! Papež už u nás byl – a co to pomohlo? Někdo si ho vyfotografoval… Navíc – papež dobře ví, kolik taková jeho návštěva stojí daňové poplatníky peněz.

     Kdybychom se na to papeže zeptali teď po hrozných povodních, mohli bychom tušit, jakou by dal odpověď: chcete uctít apoštoly Cyrila a Metoděje? Dobře. Oni učili Slovany žít podle Krista. Ukažte, že jste to po 1150 letech nezapomněli. Vrací se vám v restituci pole a louky? Nabídněte je darem lidem zasaženým povodněmi, jako stavební parcely. Louky stejně nikdo neobhospodařuje. Pole moc nevynášejí. A budovy, prázdné a nevyužité, kláštery na vymření, pusté fary, věnujte postiženým. Ať se tam prozatímně ubytují nebo je přestaví na bydlení. Jen ať utečou od vody! Dávno již, před 10 lety, to udělala představená Sester Gemma Urbanová. Krkonošský klášter v Albeřicích darovala YMCe a ten slouží k setkávání rodin, dům v Žirči zase věnovala pro hospic lidí s roztroušenou sklerózou. To by měl papež František radost! Výročí sv. Cyrila a Metoděje by se tak uctilo víc než novým sousoším, víc než oslavou na pouti velehradské.