Poezie v háji

     Lidé ve městech bydlí už po několik generací ve „sterilním“ městském prostředí (alespoň si to myslí). Žádný hnůj a hlína na holínkách, přezouvání; vše zakoupené je úhledně zabaleno… Používá se Savo, Jar a jiné chemikálie. A najednou – jak zde píšu – se příroda stává nebezpečnou!

     Moje zážitky z letošního podzimu: vidím z mého okna hru barev stromů, přesuny mračen nad horami, malou sněhovou čepičku na Sněžce. Nad francouzským oknem opuštěné hnízdo jiřiček. Letos vyvedly své mladé dvakrát. Je zážitek pozorovat, jací jsou to rodiče! Těším se, že si na jaře najdou své hnízdo.

     Najednou bác! Obyvatelky jiných bytů chtějí, abychom hnízdo shodili. Jiřičky přece dělají nepořádek! Kdo to má uklízet?! (na našem balkoně…) Vlaštovky a jiřičky jsou prý zdrojem nebezpečné nákazy, dokonce šíří štěnice!

     Za mého mládí bývala hnízda u každého domu v naší ulici. Lidé říkali, že tito ptáčci přinášejí štěstí. Teď je nejdůležitější POŘÁDEK a nikdo nechce připustit, že tito Boží tvorečkové jsou také důležitými obyvateli Země, že jsou dílem Tvůrce. A tak chudinky přiletí zdaleka, až za podsaharské Afriky, a co najdou? Prázdnou, zato však čistou zeď. Co však zřejmě nikomu nevadí, jsou stovky (tisíce?) miláčků člověka, pejsků. Teprve až napadne sníh, se ukáže, co po sobě zanechávají. Výtahy stále v provozu, štěkání, vytí a naříkání zvířat po dobu nepřítomnosti jejich bezohledných páníčků – to nikomu nevadí (sic). Když mne očichává statná doga s krvavýma očima, učím se chladnokrevnosti.

     V chorvatské Premantuře sídlí vlaštovky přímo uvnitř kavárny. Paní hraběnka Diana Sternbergová má v Častolovicích více než 10 hnízd vedle vchodu do bytu. Jaké to „nebezpečí“! Ona má totiž cit pro krásu a poezii. Ano, je to přepych – kdo můžeš pochopit, chápej. A kdo nechápe: vlaštovky a jiřičky jsou chráněny zákonem.