Já, honorární poradce

    

     Je mi 82 roků. V pěti letech mně pan farář podal první přijímání. Ve čtrnácti letech mi rodiče dovolili jít do kláštera, přestože jsem byl jedináček. Osud Církve byl u mne vždy na prvním místě. Vítám nového papeže, už osmého v mém životě. Dovoluji si mu podat několik rad.

     Ta první je nezaclánět Krista. Kristus sám totiž vždy zdůrazňoval Otce. A nezacláněl ani člověka! Ač byl s Bohem zajedno, nic nelpěl na své vznešenosti, zapřel sám sebe a byl jako každý jiný člověk (Filip. 2,6-8). Papež (biskup, kněz) jako každý jiný člověk?! Dost důvodů k zamyšlení. – Ta druhá rada: honosný způsob života není z Otce, ale ze světa (1 Jan 2,16). Co je to „honosný“? – Třetí rada je rada Mojžíšova tchána (Exodus 18,16-26). „Díval se na jeho jednání s lidem: Není to dobrý způsob, jak to děláš. Vyhlédni si schopné muže, ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou.“ Papež může více než polovinu své jurisdikce delegovat biskupům. Vždyť oni jsou (jakož i on) nástupci apoštolů! Pak by mohl asi tisíc kněží papežské Kurie poslat na fary; ušetřil by tak i na rozpočtu. Biskupové by pak nemuseli se vším běhat do Vatikánu a naučili by se konečně zodpovědnosti. Diecéze by mohly samy volit svého biskupa, papež by ho buď potvrdil, nebo odmítnul. Tak to kdysi bývalo.

     Čtvrtá rada: máme v zásobě desetitisíce kněží, kteří neunesli samotu. Máme tisíce jáhnů, které světíme na kněze hned po úmrtí jejich manželek (sic!). Doporučuji Jeho Svatosti meditovat o pokynech apoštola Pavla v 1. listu Timoteovi 3, 1 sq. Další úvahy by se mohly týkat církevního práva a bezprávných „laiků“; exekucí bez soudu a bez obhájců; nutné ostré reformy Kurie a jejich titulatur; o finančnictví… Meditovat o Žalmu 89,43: abychom my sami nerozveselili své nepřátele.