Boží volba

     Čekají nás volby. Netušíme, kdo koho bude volit. Jsme zvědaví, týká se to nás všech. Víme ale přesně, koho volí Kristus. Oddechněme si: volí hříšníky. Týká se to nás všech? Mnozí přece nikoho nezabili, nikoho neokradli, jsou (prý) věrní manželce. Nemají se z čeho zpovídat. Prosívají své skutky sítem, kdysi zvaným „ouhrabečné“, jímž všechno propadne. Ve svých očích jsou spravedliví. Jenže Ježíš nepřišel pro spravedlivé, ale pro hříšníky (Lk 5,32 – Lk 19,10). To slovo „spravedlivé“ on ovšem užívá ironicky! Velká Boží milost je síto jemné: poznání, že jsem ve stavu hříšníka, toužícího změnit se – jsem kajícník (Lk 15,7).

     Se ztrátou křesťanství se ztratilo i vědomí hříšnosti, jakákoli schopnost kát se, vyznat vinu a prosit za odpuštění. Slovo „odpuštění“ se za našeho slovníku vytratilo. Není znám „otcovský dům“, kam by se měl marnotratný syn navrátit. Kdybych tedy kandidoval na poslance, (spíše v 82 letech na senátora), byl by můj slogan: „Vrátím lidem Desatero“ nebo „Věřte Kristu víc než lidem“. Nedostal bych mnoho hlasů, ale možná by někdo v životě volil lépe.