Udělám z vás teology!

     Už zase postní doba? Doba vážná až smutná? Je dobře, že se jí nevyhne slavnost Zvěstování. Donutí nás zazpívat jásavé Gloria. V podstatě církve je přece radost, ne smutek. Byly by možné Vánoce, Velikonoce či letnice bez události Zvěstování? Letos musí sice ustoupit 5. neděli postní (sic!), ale to nic nemění na její výjimečnosti. Ti nejslavnější malíři zápolili se zobrazením dívky Marie a Božího posla Gabriela, u nás např. Zrzavý či Švabinský. Je to scéna bez kazu; bez Jidáše, Heroda, Kaifáše. Jen a jen Mariina extáze a Vtělení Slova…

     Tento den je vyhrazen pro mystiky. Neruší žádné horečné přípravy v církvi, žádná vánoční či velikonoční komerce. A přece to je největší událost lidských dějin! Bůh ukázal, jak vážně to myslí s lidmi. Bohužel se v církvi neprosadila kladná these bl. Dunse Scota, totiž – že vstup Slova do lidských dějin nebyl podmíněn hříchem, ale že to byl plán oslavení člověka (Efes. 1,4-6). Někdo z nás byl již schopen pochopit víc než jen předpisy. Kristus přichází „do vlastního“ (Jan 1,11) protože je „prvorozený ze všech stvořených“ (Kol. 1,15-17).

     Zvěstování se liší od zprávy nebo novinky. Zvěst stále trvá: jsou nám otevřeny dveře do Absolutna. Nemusíme si lámat hlavu „jak“ a „proč“, stačí jít za Kristem. Nic jiného nám církev tak často nepřipomíná jako Zvěstování; třikrát denně (!) se má zvonit na věžích: existuje východisko! Bůh se stal člověkem! Smutek skončil Velkým Pátkem, Zvěstování radosti zůstává: poslouchej!