Máme něco navíc

 

     Jste smutni, že doba dovolené uběhla? Nevadí! Křesťan má totiž více než 50 dní dovolené navíc. Dovolené, v níž nemusí popojíždět přeplněnou dálnicí, nemusí se honit od jedné pamětihodnosti ke druhé, nehledá volná místa na pláži, nepřevléká propocená trička. Naopak: v klidu si oblékne sváteční oděv, obuje vyleštěné boty a jde nakrmit duši. Ani tělo nepřijde přitom o své: v troubě se peče kachýnka ke svátečnímu obědu, obědu bez chvatu, v pohodě rodiny. Už jste jistě přišli na to, co myslím: křesťanské neděle. Vrcholem je pobyt ve vznosné lodi kostela, kde oči upoutají obrazy a sochy, sluch zase tóny varhan a zpěvy, nos ucítí vůni květinové výzdoby a někdy i kadidla. Člověk osvobozený od mobilu, internetu, televize, tranzistoru, faxu i od hluku slov. Kolem sebe má společenství lidí, stejně jako on hledajících a nalézajících; žádný kolektiv náhodně nakupených jedinců. Není to pouhá rekreace tělesných sil. Ta může přijít odpoledne při cestě krajinou nebo lesem, kde člověk, už sám, zúročí, co dopoledne slyšel a v klidu přírody objeví své nitro. Večer doplní den četbou, na kterou v čase dovolené neměl klid. I dobrý časopis, třeba „Univerzum“, posune o stupínek dál v nalézání. A tak se nám vždy otevírají rozlehlé horizonty jiného druhu než o dovolené. My křesťané toho máme hodně navíc…