Co s tím?

     V létě roku 1951 byla několik dní na vyšetření v Zemské nemocnici v Brně asi šestnáctiletá dívka s pěti otevřenými ranami na rukou, nohou i v boku, tzv. Kristovými stigmaty. Holka nepokřtěná, víry neznalá a tedy nevěřící. Zmizela neznámo kam. Její jméno znal jen primář Dr. Podlaha. Co s tím?

     Čtyřicet let jsem jezdil na pár dní na sever Čech. Bylo tam pusto a prázdno od jakéhokoliv duchovna. A přece… Ve vsi měli chalupu manželé N., kam dojížděli co týden z města se svou asi osmiletou dcerkou. Pán, ředitel čehosi, paní v kultuře. Soudruzi, jak jinak. Nečekaně mne oslovila paní. Přerývavě vyprávěla, co se stalo. Její děvče přiběhlo ze zahrady za domem a vzrušeně vyprávělo o krásné ženě, která tam stála mezi růžovými stromky a pochválila ji za to, že je poslušná a pracovitá. Matka zatrnula: branka před domem byla přece uzamknutá, ostrý pes ležel netečně, kolem celé zahrady pořádný vysoký plot. Fantazírovala ta malá? Leč děcko bylo neústupné, až si vzpomnělo, že ta dáma si ulomila dvě růže. Obě, matka i dcera, uháněly za dům do kouta zahrady: na růžovém stromku byly čerstvě odlomeny dvě růže. Když jsem to pak viděl sám, pořádně mně zatrnulo. „Pane faráři, vy asi víte, oč jde, že?“ Na místě jsem tuze prosil tu paní, aby se o tom vůbec nikomu nezmiňovala, zvláště ne manželovi. Slíbila a stalo se. Vesnice zůstala ušetřena od nájezdu „zjevařů“. Mají toho jinde dost. A vůbec: cožpak nemají evangelium?! (Lukáš 16, 27-31).