Stanislav Krátký

 

¨    „Žil mezi námi světec“ – tak končí článek, který v 1. čísle letošních Perspektiv hodnotí život poctivého kněze v době totality. Stanislav Krátký se stal knězem v r. 1946 v Brně. Svými promluvami, zejména májovými, se stal brzy věhlasným. Kde kázal, bylo nabito. V r. 1958 se ho konečně soudruzi zbavili a po návratu z vězení pracoval u Pozemních staveb Brno. V době normalizace ho vyzval tajný biskup Felix Davídek k práci ve skryté církvi. Brzy nato dostal Stanislav tajně biskupské svěcení. V té době jezdil na jeřábu na staveništi paneláků v Brně – Lesné. Tam, tedy o padesát let dříve, už mu stavaři, drsní chlapíci, říkali „svatej“. (Stavbyvedoucí ale : „pane profesore“.) Stanislav vykládal panely, které já nakládal v Prefě na trajlery. Možná jsem nechtěně dopomohl k tomu, že více vynikla jeho svatost. Chlapi totiž říkali: ten, co nás nakládá, je hotovej čert. Ale ten, co nás vykládá, to je svatej, hotovej anděl. Ti chlapi od trajlerů totiž místo nakládání často laškovali s mými mladými vazačkami břemen a já musel držet panel na laně nad jejich hlavami zbytečně dlouho. Další auta čekala! A chlapi někdy i zmizeli s holkou kdesi na skládce a já marně troubil, hulákal a nadával česky i maďarsky. Proto jsem byl čert – navíc černých vlasů. Nahoře na stavbě Lesná žádné ženské nebyly, Standa rychle v klidu vytahal panely – a byl „anděl“…

     Přišel listopad 1989. Čekalo se, že se Krátký stane brněnským biskupem. Nepodařilo se. Nevím, zda se alespoň podaří propašovat na jeho náhrobek biskupský titul. Za totality se to podařilo na náhrobku tajného biskupa Felixe Davídka: nenápadná tři písmenka „EPP“.

     Ať oba odpočívají v pokoji! A s nimi skrytá církev totalitních let…