+ Květa Vokolková

     Odešla někdejší spolupracovnice Dr. Urbana OFM, členka jeho Apoštolátu sv. Františka, řeholním jménem sestra Víta. Tyto sestry pracovaly v civilu, bez hábitu, aby mohly vnikat mezi chudinu a spodinu, kde pomáhaly bezplatně, a kam by tradiční jeptiška nemohla vstoupit bez nebezpečí. Mohly se přiblížit člověku, aniž by ho poplašily svým vzezřením. – Sestra Víta formovala mladé adeptky této služby na Slovensku. Pocházela z významné rodiny: otec bibliofil knihtiskař; vydával gratis mladé nadané autory. Pak bratři: bibliofil a tiskař Vlastimil, výtvarník Vojmír a básník Vladimír. Byla tetou umělce a publicisty Václava. Květu – Vítu neminulo ovšem i věznění. Pobyt mezi prostitutkami, podvodnicemi a vražedkyněmi ji tvrdě vykoval. Po roce 1989 odmítla náhrady a výhody pro politické vězně. Dva bratry dochovala k smrti. Žila v chudobě vpravdě františkánské a v ekumenických vztazích zvláště s evangelíky. Organizovala pomoc starým a potřebným. V Pardubicích žije ještě mnoho svědků toho, co zde tvrdím. „Šla rovně přes tu píď života“, tak rovně, až byla za to nezhojitelně raněna v místě nejcitlivějším, ve svém řeholním povolání. Marně bránila původní koncepci svého řádu. Nemohla se smířit s opěvováním čisté nauky církve místo poctivé praxe.

     Květa – Víta se 90 let těšila na setkání s Kristem. Odložené tělo bylo zanecháno na hřbitově ve Staré Boleslavi, kde dožila v domově důchodců. Její úmrtí bylo oznámeno na parte jedinou větou, bez pobožného nesmyslu že „bude uložena do hrobu, kdež bude očekávat slavné vzkříšení“. Ona má už slavné vzkříšení za sebou: Umřela v Kristu! Ať odpočívá v jistotě Jeho náruče!

                                   „Čest Pánu v těch, kdo láskou hnout se dají,

                                   by odpouštěli a snášeli zlé;

                                   i v těch, kdo tiše nesou svízele;

                                   Pán ověnčí je věncem slávy v ráji.“

 

                                                                                  Chvalozpěv sv. Františka