Contra veganos

 

     Moji přátelé z Ch. nezvou nikoho na návštěvu. Jejich byt se totiž podobá komoře, ba i tržišti: pytle a pytlíky s obilím, prosem, pohankou, jáhly a kdoví s čím ještě. Oni jsou přísní vegetariáni, tedy vegani. Své potraviny nekupují v obchodech, ale od bio-pěstitelů. Pro chléb jezdí 30 kilometrů daleko, aby byl „košer“. Odsuzují jakékoli zabíjení zvířat, proto nejedí maso. Varují se i mléka, cukru, vajec, másla, tuků. Jenže – co je dnes na naší planetě nezávadné? I horský vzduch v Krkonoších je napaden exhalacemi. – Ti dobří lidé vstávají časně ráno, aby si mohli připravit nezávadnou snídani. Nechodí na návštěvy; museli by odmítat „nevhodnou“ stravu. Zakoušejí denně mnoho štiplavých poznámek na jejich zubožené tváře i těla. Jako křesťané by měli přijmout Ježíšovu radu: „Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst a co budete pít“ (Mat 6,25 a 32). Ba dokonce přikázání jíst maso! (Gen 9,3; Sk 10,13; 11,7). Ani není pravda, že Ježíš pil jen šťávu z hroznů. Pravé víno z hroznů dokonce ustanovil jako způsob svého tělesného spojení s námi v Eucharistii. Ve věci hodování nás docela utěšil (Mat 9,15 a Mk 7,15).

     Vzpomínám na dlouholetou kostelnici paní Martu Vonkovou z Libče u Trutnova. Ta v postní době, po celých 40 dní, nevzala do úst maso, sádlo, máslo, moučníky, vejce. Míval jsem před ní komplexy méněcennosti. Pokládal jsem to za přehnané. Ale až přišly Velikonoce, to pak pekla a vařila ostošest! Tak velké španělské ptáčky už neuvidím: na každém dobrý metr nití. Postila se tvrdě – ale z lásky ke Kristu ukřižovanému. Stolovala – ale v radosti ze Zmrtvýchvstání. Naši předkové uměli rozlišit dny všední, kající, a dny sváteční, slavnostní. Neměli panický strach o život; byli pokorní a radostní, protože věřící.