Člověk je komentář k evangeliu

 

     Houslový virtuos, který hraje v nejznámějších koncertních síních světa, oblékl místo fraku riflovinu a jal se v podzemí metra hrát svá nejlepší čísla. Kamera ukázala průměrně osm lidí ze sta kolemjdoucích, kteří se u něho chvíli zastavili. Jen asi jeden člověk ze sta ho poznal. Zajímavý pokus: vrcholová hudba, nabízená gratis tam, kde ji nikdo nečeká. A závěr? Takové hudbě přísluší jen prostředí k tomu vyhrazené.

     V Kolíně chtěli uskutečnit na náměstí projekt „Celonárodní čtení z Bible“. Leč radní usoudili, že Bible patří do prostor k tomu vyhrazených: do kostela, kde ji lidé očekávají, kde její slovo uspává navyklé publikum. Není to pravda – Kristus kázal kdekoli, nejen ve chrámě. Mluvil na ulici, cestou, po domech. Jeho slovo probouzelo, burcovalo, provokovalo. I dnes by upoutalo, kdyby se mohlo slyšet. Elity našeho světa však jeho učení podceňují, přezírají, snad jím i pohrdají. (Ono totiž nutí k adoraci). Na školách se přednášejí myšlenky antických i osvícenských autorů, jen ne ty Kristovy. Asi pro svoji prostotu, až výrazovou chudobu; bez abstrakce a teorie. Jenže právě proto mu rozumí lidé všech dob a generací. Mluví nejen k rozumu, ale zvláště k srdci. Nejen tedy metro, náměstí, kostel či škola – ale lidské srdce především je onen „prostor k tomu vyhrazený“.